Vývoj trhu s akciemi a jeho historické souvislosti

Investování do akcií se dnes často prezentuje jako téměř jistá cesta k dlouhodobému bohatství. Stačí koupit široce diverzifikovaný ETF fond, pravidelně do něj přispívat a počkat několik desetiletí. Finanční poradci, ale i finanční blogeři rádi opakují, že historie je vždy na straně trpělivého investora. Toto tvrzení se opakuje tak často, že málokdo se ho odváží zpochybnit. Je to ale opravdu tak? Je akciový trh skutečně tak stabilní a předvídatelný? Podívejme se na historii akciového trhu a zajímavé odpovědi, které nabízí.

Zrod burzy v Amsterdamu

Základ dnešního akciového trhu položila v roce 1602 Nizozemská východoindická společnost. Její vznik vyřešil praktický problém tehdejších obchodníků, protože plavby do Asie po pepř a hedvábí, byly nesmírně nákladné a riskantní. Místo toho, aby celé riziko snášel jeden obchodník, společnost rozdělila vlastnictví mezi tisíce drobných investorů. Každý z nich si mohl koupit podíl podle svých finančních možností.

Skutečným průlomem však nebyla jen tato dělba vlastnictví, ale možnost tyto podíly dále prodávat. Investor, jenž potřeboval peníze dříve, než se loď vrátila domů, mohl svůj podíl jednoduše postoupit někomu jinému. Právě tato obchodovatelnost, dnes nazývaná likvidita, se stala jádrem fungování burz. Krátce po vzniku společnosti přibyla v Amsterdamu také budova, kde se tyto obchody odehrávaly pravidelně a veřejně.

Bubliny, které praskly a trhy, které zmizely

Akciový trh se od svého začátku zdaleka nespojoval pouze s racionálními kroky investorů, ale také s mnoha spekulacemi. Dokazuje to rok 1720, kdy v Londýně i v Paříži prasklo hned několik spekulativních bublin za relativně krátkou dobu. Například akcie společnosti South Sea Company vzrostly během pár měsíců několikanásobně, jen aby následně zkolabovaly a přivedly k výrazným ztrátám tisíce lidí, mezi nimi dokonce i Isaaca Newtona. Podobný scénář se ve stejném roce odehrál ve Francii kolem Mississippské společnosti Johna Lawa, který se následně stal jedním z nejznámějších finančních kolapsů v dějinách.

Ještě znepokojivější je jiný typ události, na který se při popisování historie akcí často zapomíná. Když byl po ruské revoluci v roce 1917 zestátněn soukromý majetek, akcie ruských firem obchodované na petrohradské burze se během pár dní staly bezcennými. Investoři, kteří do nich vložili celoživotní úspory, nepřišli jen o výnos, ale o všechno. Přestože takový scénář je v současnosti jen velice málo pravděpodobný, není třeba zapomínat, že v minulosti se psaly i takové příběhy.

Průmyslový růst a krach roku 1929

Konec osmnáctého století přinesl průmyslovou revoluci a s ní obrovskou poptávku po kapitálu na stavbu továren a železnic. V roce 1792 se v New Yorku čtyřiadvacet makléřů dohodlo pod platanem na Wall Street na společných pravidlech obchodování, čímž položili základ dnešní newyorské burzy. Železnice se staly prvním odvětvím, které ukázalo, jakou sílu má financování rozsáhlých projektů prostřednictvím veřejně obchodovaných akcií.

Toto období růstu vyvrcholilo ve dvacátých letech dvacátého století euforií, během které si mnozí lidé půjčovali peníze jen proto, aby si mohli koupit ještě více akcií. Bublina praskla v říjnu 1929 a hodnota indexu Dow Jones do roku 1932 klesla o téměř 90 %. Následovala Velká hospodářská krize, během níž nezaměstnanost ve Spojených státech vyšplhala do dosud rekordních čísel. Tato zkušenost vedla ke vzniku přísnější regulace trhů, která stanovila pravidla z velké míry platná až dodnes.

Rozvoj technologií burzu výrazně posílil

Ani po velkých otřesech v roce 1929 se vývoj akciového trhu nezastavil, jen změnil podobu. Po druhé světové válce přinesl hospodářský růst dlouhé období rostoucích cen, ale v sedmdesátých letech se tento trend na dlouho zastavil. Vysoká inflace a konec krytí dolaru zlatem v roce 1971 způsobily dlouhé období nejistoty. Americký akciový index se v nominálních číslech téměř 16 let nepohnul z místa, zatímco jeho reálná hodnota v důsledku inflace klesala.

Skutečný impuls akciovým trhům přinesly po letech až počítače. Obchodování se postupně přesunulo z fyzického světa do elektronického prostředí, které dokázalo provést tisíce příkazů za vteřinu. Tato rychlost měla i odvrácenou stranu, kterou svět naplno pocítil v říjnu 1987, kdy index Dow Jones během jediného dne, dnes nazývaného Černé pondělí, propadl o více než 20 %.

Spolu s technologickým vývojem se měnil i způsob, jakým běžní lidé investovali. V roce 1976 založil John Bogle první indexový fond dostupný pro drobné investory, který namísto výběru jednotlivých akcií jednoduše kopíroval celý trh. O necelých dvacet let později, v roce 1993, přibyl první skutečný ETF fond a přesně z těchto myšlenek vycházejí i dnešní oblíbené diverzifikované fondy.

Očekávání novodobé krize

Vzorec rychlého růstu a následného pádu se v novém tisíciletí zopakoval hned dvakrát. Na přelomu tisíciletí se investoři nadchli pro internetové společnosti bez ohledu na to, zda vůbec dosahovali zisku. Index Nasdaq mezi lety 2000 a 2002 ztratil téměř 80 % své hodnoty a toto období se často nazývá „prasknutí dotcom bubliny“. O necelých deset let později, v roce 2008, způsobila krize na americkém trhu s hypotékami pád indexu S&P 500 o více než polovinu.

Zajímavý kontrast přinesl rok 2020. Pandemie sice způsobila jeden z nejrychlejších propadů v historii, ale díky rozsáhlým zásahům centrálních bank se trh vzpamatoval již za několik měsíců, tedy rekordně rychle. Tento příklad ukazuje, že délku návratu na původní hodnoty, resp. jejich další překonání lze předpovědět jen velmi obtížně a závisí na mnoha externích faktorech, jako jsou třeba politická opatření.

Akciové trhy mají pro ekonomiku zásadní význam

Akciový trh navzdory mnoha svým propadům má stále nezastupitelnou roli. V první řadě funguje jako primární trh, tedy umožňuje firmám získat kapitál výměnou za podíl na budoucích ziscích, což se děje zejména při prvotním vstupu na burzu. Druhým, mnohem větším úkolem je sekundární trh, na kterém si investoři mezi sebou vyměňují již existující akcie. Tato část přímo nefinancuje firmy, ale vytváří cenu a likviditu, díky které má první popsaná funkce vůbec smysl.

Ceny akcií zároveň fungují jako předběžný odhad budoucnosti ekonomiky, neboť odrážejí očekávání investorů o ziscích firem, úrokových sazbách a inflaci. Když centrální banky snižují úrokové sazby, akcie se obvykle stávají atraktivnějšími ve srovnání s dluhopisy, což tlačí jejich ceny vzhůru. Diverzifikace investice prostřednictvím ETF se širokým záběrem odstraní sice riziko, že zkrachuje jedna konkrétní firma, ale neochrání před poklesem celého trhu, jak tomu bylo i při výše uvedených případech. Vyplatí se proto nestavit pouze na jedno aktivum, ale přidat do portfolia například i P2P půjčky.

Co si z historie odnést?

Historie akciového trhu tedy nenabízí jednoduchou odpověď na úvodní otázku. Na jedné straně platí, že trhy vyspělých ekonomik se dosud vždy z krize vzpamatovaly a v dostatečně dlouhém horizontu odměnily trpělivé investory. Na druhé straně historie obsahuje i trhy, které se nevzpamatovaly celá desetiletí, ale i trhy, které zanikly zcela třeba v důsledku změny politického režimu.

Rozumět této historii neznamená vyhýbat se investování nebo se ho obávat, spíše naopak. Znamená pochopit, že investování je vždy spojeno s určitým rizikem a tomu je třeba přizpůsobit i svá očekávání. Cesta vzhůru totiž může trvat déle, než ukazují grafy z různých reklam.