Syndrom vyhoření

O syndromu vyhoření se sice hodně mluví, ale málokdo už ví, co všechno obnáší a jak mu předcházet. Poradíme, jak zjistit, že vám hrozí vyhoření, vysvětlíme, proč vyhoření není jen obyčejnou únavou z práce a přidáme také užitečné tipy, jak se syndromu vyhoření úspěšně vyhnout.

Syndrom vyhoření je obecně aktuálním a často probíraným tématem, ale zdaleka nejde jen o fenomén současnosti. Poprvé byl popsán ještě v 1974, avšak je zřejmé, že se vyskytoval ještě mnohem dříve, akorát neměl „své pojmenování“. Abychom se mu mohli blíže věnovat, potřebujeme si specifikovat, co vlastně syndrom vyhoření je a také, co všechno vám do života může přinést. Identifikace příčin je kromě toho i základním předpokladem k tomu, abyste se syndromu vyhoření dokázali vyhnout, případně se z jeho negativního působení vymanit.

Syndrom vyhoření není zdravotní stav

Důvodů, proč dochází k vyhoření, je více a u každého jde o souhru mírně odlišných faktorů. Pokud bychom ale měli hledat společného jmenovatele, půjde především o množství pracovních povinností, dlouhotrvající pracovní zátěž a v neposlední řadě nerovnoměrně rozvržený čas mezi prací a soukromím. Tyto důvody však zdaleka nejsou jediné, pokud bychom sestavovali žebříček příčin, nechyběly by mezi nimi ani pocit z finanční tísně, nejisté investice, případně neschopnost splácet dluhy a svou nemalou míru na vyhoření mohou hrát i neshody v soukromém životě.

Ponořme se nyní trochu do teorie. Přestože vyhoření může mít celou řadu negativních následků na zdraví, samotný syndrom vyhoření není nemocí ani zdravotním stavem. Podle definice Světové zdravotnické organizace je syndrom vyhoření výsledkem chronického a nezvládnutého stresu na pracovišti. Vyznačuje se pocity vyčerpání, negativními postoji a sníženou pracovní výkonností. Vyhoření se vztahuje především na pracovní život, přičemž přesah může mít i do jiných oblastí života.

Jak poznáte varovné příznaky na sobě nebo kolegovi?

Projevy syndromu vyhoření jsou různorodé a zdaleka se neprojevují u každého stejně. Zpravidla se ale jedná o pocity velkého vyčerpání, neschopnosti vykonávat svou práci či bezútěšnými pocity, kdy vás nebaví vůbec nic. Při syndromu vyhoření není ničím výjimečným ani přehnaná podrážděnost, kdy už i nepatrné podněty u vás vyvolají stav silného rozrušení či nespavost, která v důsledku fyzického vyčerpání vše ještě pořádně zhoršuje. Jedním dechem je ale nutno dodat, že každý z těchto symptomů se může vyskytovat samostatně a zároveň ne ve velké intenzitě, nemusí tedy jít automaticky o vyhoření. Unavený či podrážděný může být čas od času zkrátka každý.

Krůček od častého výskytu popisovaných symptomů jsou následně různé zdravotní problémy, které se po působení chronického stresu dříve či později dostaví. Přestože syndrom vyhoření nelze posuzovat podle šablony, měli byste být vůči výše uvedeným symptomům vnímavý a všímat si jich nejen na sobě, ale třeba i svém nejbližším okolí. Někteří lidé totiž ani sami nevědí, že jejich ignorováním si pod sebou doslova řežou větev. Právě podle výše uvedených příznaků zjistíte, že máte co do činění právě se syndromem vyhoření, a to zejména tehdy, pokud se vyšetřeními u lékaře vyloučí skryté onemocnění nebo jiná příčina.

Pozorujete na sobě tyto symptomy? Toto vám pomůže!

Symptomy, které jsme doposud zmínili, jsou poměrně jednoznačným varovným signálem, že je nejvyšší čas něco dělat. V tomto případě totiž platí, že účinná prevence může mít doslova cenu zlata, překonat totiž syndrom vyhoření je nejen psychicky a fyzicky náročné, ale často i drahé. Připravili jsme pro vás přehled 5 účinných způsobů, jak zvládnout syndrom vyhoření ještě dříve, než naplno propukne.

Dopřejte si čas pro sebe

Syndromu vyhoření často podléhají lidé s profesemi, ve kterých pomáhají jiným. Lékaři, zdravotní sestry, chůvičky či kdokoli, kdo se stará o jiné. Ačkoli to může být obtížné, je třeba se na chvíli zastavit a nepřehlížet i své osobní problémy. Velmi účinné je, pokud se důkladně zamyslíte nad svojí každodenní rutinou a pokusíte se do ní vtěsnat čas, který budete věnovat výlučně sobě. Pomůže také, budete-li se pravidelně učit něco nového, případně si najdete nové hobby. Blíže jsme se výhodám investice do sebe věnovali i v tomto článku.

Držte si od práce větší odstup

Mezi první kroky patří úklid ve svých myšlenkách. Pokud celé dny přemýšlíte jen o práci, rozhodně nejde o dobré znamení. Na kávičce, při obědě či večeři se vyhýbejte debatám o práci a i během pracovního dne si udělejte alespoň jednou za hodinu kratičkou přestávku, kdy budete myšlenkami jednoduše „jinde“. Zkrátka držte si od práce trošku větší odstup a nebuďte jí zahlcený 24 hodin denně.

Identifikujte největší zdroje stresu

Třetím krokem bude cvičení, ke kterému si vezměte pero a papír. Je velmi důležité, aby identifikovali to, co na vaší práci máte nejméně rádi, co vám vadí a také, co ve vás vyvolává stres. Nevycházíte se šéfem? Ubíjí vás dlouhé pracovní porady o bezvýznamných věcech? Těží vás každý den stovky e-mailů, které ani nemáte šanci vyřídit? Všechny podobné stresující faktory si zapište na papír a ke každému se pokuste najít jedno nebo více řešení.

Klidně se také poraďte s kolegy nebo svým nadřízeným o tom, jak by se vaše pracovní podmínky daly zlepšit. Nebojte se přicházet s novými nápady.

Učte se vypnout a určit si priority

Syndrom vyhoření často přichází po dlouhodobé propracovanosti, je proto důležité, abyste sami sobě dokázali určit hranice. Služební telefon či notebook vaše myšlenky často „přitáhnou“ k pracovním povinnostem i tehdy, když už je dávno po pracovní době nebo o víkendu, kdy se můžete konečně naplno věnovat rodině. Chcete-li se vyhnout vyhoření, je nezbytné naučit se vypnout, určit si priority a skutečně odpočívat.

Nebojte se svěřit blízkým

Syndrom vyhoření může postihnout prakticky kohokoli, není proto vůbec žádnou hanbou o něm mluvit. Stresy z práce či propracovanost nelze považovat za slabost, najděte si proto ve svém okolí osobu, které se můžete svěřit.

Co dělat, když je pozdě?

V případě, že se syndrom vyhoření naplno rozvine, jakékoli řešení se vám může připadat jako nepřekonatelné. Celá situace může zajít dokonce až tak daleko, že si už nedovedete pomoci sami. V takovém případě je již nutné co nejdříve vyhledat odborníka, který má s řešením podobných stavů zkušenosti. Není tedy ostuda navštívit lékaře nebo psychologa či terapeuta, který vám sice možné zázračně neodpoví na všechny vaše dotazy, ale bude schopen vás nasměrovat a podnítit k potřebným změnám životního stylu. Nesmíme však zapomínat, že „cesta z vyhoření“ je systematickým procesem, protože žádný zázračný lék, který by okamžitě zabral, prostě neexistuje.