Kognitivní zkreslení v běžném rozhodování

Prakticky každý dospělý člověk učiní denně stovky rozhodnutí, z nichž mnohé činí zcela podvědomě. Takové množství rozhodnutí ale mozek vyčerpává a ten si proto pomáhá zkratkami, které rozhodování zrychlují. Tyto zkratky většinou fungují dobře, ale občas vedou k chybnému úsudku v důsledku kognitivního zkreslení. Jejich poznání přitom není jen teoretickým cvičením, protože pokud zjistíte, kde se vaše mysl nejčastěji mýlí, dokážete lépe hodnotit informace a činit zodpovědnější rozhodnutí.

Když mozek hledá zkratky

Věděli jste, že mnoho lidí ve skutečnosti nevěří ani tak faktům, ale spíše tomu, co potvrzuje jejich vlastní názor? Tomuto jevu se říká konfirmační zkreslení a projevuje se tak, že si všímáte zejména informací souhlasících s vaším vlastním přesvědčením, zatímco opačné argumenty jednoduše přehlížíte. Kdo si například koupí nové auto a je přesvědčen o tom, že se jednalo o dobrou volbu, bude přirozeně větší důraz přikládat pozitivním recenzím než stížnostem. Stejný mechanismus funguje i při politických názorech či zdravotních rozhodnutích.

Obětí kognitivního zkreslení se snadno stanete také při nakupování. Představte si přeškrtnutou vyšší cenu vedle nové zlevněné částky v regálu obchodu. První číslo, které uvidíte, se vám v mysli usadí jako referenční bod, od kterého pak posuzujete všechno ostatní, i když s tím logicky nemusí tak souviset. Tento jev se zase nazývá ukotvení a obchodníci jej využívají velmi cíleně a často. Například realitní makléři vám ukáží jako první dražší nemovitost, aby ta následující působila cenově přijatelněji.

Věděli jste také, že totéž číslo dokáže působit úplně jinak jen podle toho, jak je podáno? Pokud lékař řekne, že operace má 90% úspěšnost, zní to uklidňujícím dojmem, přestože jde o přesně tutéž informaci jako 10% úmrtnost, která ale na první poslech působí mnohem hrozivěji. Podobně funguje i označení potravin, kde nápis 80 % libového masa láká více než 20 % tuku, přestože popisuje identický produkt. Tento mechanismus se nazývá efekt rámcování.

Z nejčastějších kognitivních zkreslení zmiňme i tzv. heuristiku dostupnosti. Představte si, že po mediálně sledované letecké nehodě se mnozí lidé začnou obávat létání, přestože cesta autem na letiště je statisticky mnohem rizikovější. Proč tomu tak je? Máme totiž sklon odhadovat pravděpodobnost události podle toho, jak snadno a rychle si na ni vzpomeneme, nikoli podle reálných statistik. Stejně to platí například u četných zpráv o vloupáních v nejbližším okolí. Podvědomě totiž začnete vnímat vyšší riziko, ačkoli celková kriminalita se ve skutečnosti nemusela vůbec změnit, ale v daném období šlo třeba o mediálně zajímavé téma.

Stalo se vám už někdy, že jídlo v restauraci, které vám vůbec nechutnalo, jste přesto dojedli zejména proto, že jste za něj zaplatili? Opět jde o kognitivní zkreslení, které experti označují jako efekt utopených nákladů. Jde o tendenci pokračovat v něčem, do čeho jsme už vložili čas, peníze nebo energii, i když to dávno přestalo dávat smysl. Stejný vzorec se objevuje i při setrvávání v nefunkčním vztahu s odůvodněním, že jsme do něj už příliš mnoho investovali. Rozumné rozhodování by se přitom mělo opírat spíše o budoucí užitek než o to, co jste již utratili.

Zkreslení ovlivňující investiční rozhodnutí

Ve světě investování působí stejné mechanismy, a často ještě výrazněji, protože do hry vstupují peníze, nejistota i strach ze ztráty. Investor by proto měl znát alespoň několik zkreslení, která nejčastěji ohrožují jeho správný úsudek.

Ztráta bolí psychicky silněji, než jaká je radost ze stejně velkého zisku, a právě tato nerovnováha se nazývá averze vůči ztrátě. V praxi vede k takzvanému dispozičnímu efektu, kdy investoři prodávají ziskové akcie příliš brzy, aby si zisk pojistili, ale ztrátové pozice drží nepřiměřeně dlouho v naději, že se cena vrátí zpět. Výsledkem bývá portfolio plné právě těch investic, kterým se příliš nedaří, přičemž úspěšné tituly prodají dříve, než mohly naplno růst.

Přesvědčení, že dokážeme trh načasovat nebo vybírat vítězné akcie lépe než průměr, se zase označuje jako nadměrná sebedůvěra. Projevuje se častým obchodováním, které bývá většinou paradoxně spojeno s horšími výnosy, protože poplatky a nevhodné načasování nákupů a prodejů postupně ubírají z celkového zisku. Často jen náhodný úspěch z minulosti tuto sebedůvěru zvykne ještě posílit, což ale ještě nic nesvědčí pro skutečnou schopnost předvídat trh.

Všeobecné nadšení kolem kryptoměn, ale také tzv. dot-com bublina naplno ukázaly, jak silně dokáže davové chování ovlivnit investiční rozhodnutí. Lidé tehdy nakupovali aktiva jen proto, že to dělali i ostatní, bez ohledu na jejich skutečnou hodnotu či přínos. Strach, že něco zmeškáte - tzv. FOMO efekt, dokáže přehlušit i základní finanční úvahu, a tak se mnozí dostanou do investice těsně před jejím vrcholem, právě ve chvíli, kdy už následuje nezbytný pád.

Podobně jako při nakupování v obchodě se ukotvení objevuje i při investování, ovšem s tím rozdílem, že investor se naváže na nákupní cenu z minulosti. Namísto toho, aby hodnotil její aktuální vyhlídky, odmítá ztrátovou pozici prodat, protože čeká, až se dostane alespoň na původní částku, ačkoli fundamenty firmy se již mohly výrazně zhoršit. Trh přitom ale vůbec nezajímá, kolik jste kdysi zaplatili, a této částky nemusí akcie už nikdy dosáhnout.

Několik let nepřetržitého růstu dokáže v investorech vypěstovat pocit, že podobně to bude pokračovat i nadále. Tento jev, zkreslení nedávnosti, způsobuje, že takový investor podceňuje riziko poklesu a zvyšuje podíl rizikových aktiv právě ve chvíli, kdy by měla převládat větší opatrnost. Po prudkém propadu se zase mnozí bojí investovat i tehdy, když jsou ceny historicky výhodné, protože strach z nedávné ztráty převažuje nad racionální úvahou.

Jak se bránit vlastním zkreslením?

Kognitivní zkreslení nelze zcela odstranit, protože jsou přirozenou součástí lidského myšlení. Dá se jim však alespoň částečně předcházet, pokud si investor předem stanoví jasná pravidla, kdy nakoupí a kdy prodá, a drží se jich i v emocionálně vypjatých chvílích. Pomáhá také vedení jednoduchých záznamů důvodů každého rozhodnutí, které vám později umožní posoudit, zda šlo o racionální úvahu, nebo jen o reakci na strach či nadšení.

Rozložení investic mezi různá aktiva zároveň snižuje dopad davového chování a nutkání stavět celé portfolio na jedné právě oblíbené třídě aktiv. Stejný princip platí i mimo svět financí, stačí si při důležitém rozhodnutí položit otázku, zda bychom ke stejnému závěru dospěli i tehdy, kdybychom znali všechny dostupné informace, a ne jen ty, které se nám právě hodí. Tato jednoduchá otázka dokáže odhalit překvapivě mnoho zkreslení ještě dříve, než stihnou ovlivnit vaše chování.